Písmenkový proces

Od té doby, co se soustředím tak nějak cíleně na to, co dělám s dětmi, zjišťuji, že jsou naše holky hodně naladěné na učení písmenek. Však já to chápu, umět si přečíst tu spoustu nápisů co nás obklopují, to je hodně motivační. Tak se nějak, vlastně ani nevím přesně jak, stalo, že Noemka začala číst. Uschooling je mi blízký, takže někdy ani nestihnu poznat kdy se stal ten okamžik, který znamená ten konkrétní pokrok. Pár chvilek jsem ale zaznamenala. Asi jako obvykle to šlo od jednotlivých písmen až ke slovům. Tak nějak přirozeně začala Noemi používat genetickou metodu čtení. Já až donedávna vůbec netušila, že lze učit děti číst různými metodami.
Ta, kterou naše generace zná nejlépe je asi analyticko-syntetická (slabikovací). Genetická metoda klade větší důraz na porozumění a dítě čte jednotlivé hlásky a učí se postupně vnímat celé slovo. Úplnou novinkou pro mě je metoda Sfumato (splývavé čtení).
Mám pocit, že se Noemi naučila číst tak nějak sama a dle svého. Mladší Miriam se svou neskonalou vůlí k poznání a touhou dohnat starší sestru začala poznávat písmena a jelikož jí nesmí nic uniknout, pokouší se číst i krátká slova. Děti prostě nezastavíš!

Když má dítě senzitivní období na písmenka, tak to prostě podpořím. Ukážu mu to. Občas slýchám: "Na písmena má ještě čas a na čtení vůbec". Dokonce učitelky odrazujou rodiče od učení svých dětí věcem, které je aktuálně zajímají. Prý proto, aby se pak ve škole nenudily. Neumím si moc dobře představit, jak by to mělo fungovat. Asi jako: "Teď ti jsou čtyři a i když tě neskonale zajímá čtení, je to prostě brzo, takže to nedělej". Dítě mezitím ztratí o písmena zájem a v šesti ho bude zrovna zajímat jen vaření, nebo vývoj člověka, nebo dinosauři. No ale: "Teď je už ten tvůj čas, kdy se musíš honem naučit číst a psát, písmena ti prostě do hlavy dostanem".  Uf!

A jak tedy u nás:
Hodně oblíbené jsou u nás nalepovací písmenka a skládání slov. Pro Miriam je teď hodně zábavný poznávat první písmena ve slově. Vyrobila jsem tedy pomůcku, kde může hledat počáteční písmena. Aby se ale pomůcka hodila i Noemce, může se vybrat i písmeno poslední. Učebnice holky baví vždycky jen chvilku. Ideální je číst cedule u obchodů nebo rovnou knížky. Můžu doporučit knihy od paní Horákové "První čtení to nic není". Je to právě dělané pro genetickou metodu čtení. Slova zpočátku jednoslabičná a velkým písmem se postupně zmenšují a prodlužují. Co holky hodně baví, je skládání nastříhaných písmenek do slov. Osvědčilo se nám taky tvořit pomůcky přímo s dětmi. Jednou z nejoblíbenějších činností Noemky je výroba pomůcek. Obvykle pro mladší Miriamku.

Pro začátek

Jsme čtyři. Maruška, Marek, Noemi a Miriam.
Poslední dobou se u nás doma, v našem prostoru i v našich myslích odehrávají různorodé změny. Člověk si myslí, že tak nějak ví, jak ten život funguje. Časem se ale může ukázat, že to, co se od něj očekává, vlastně není úplně tím, co by sám chtěl. Řekla bych, že takový urychlovač tohoto prozření jsou děti. Něž máme děti, tak jde vlastně "jenom" o nás. A jelikož nás většinou nikdo moc neučil skutečné zodpovědnosti, stačí se jen tak nějak poflakovat a jet v zajetých kolejích. (Alespoň takhle nějak jsem to zhruba měla já.) Pak ale příjdou ty malé bytosti, kterým máme právě MY ukazovat tu cestu a to právě tím, jak se sami chováme a jednáme. Není totiž nic nového, že se děti učí nápodobou (napodobují i naše slova a výrazy obličeje, takže doporučuju se naučit ovládat :-) )
Tak to bychom měli. Stačí se "jen" začít ovládat. Žít vědomě a dětem dát ten správný příklad. Jak jednoduché. No jenže jen co se zorientujeme sami v sobě a v tom, že vůbec jsme rodiči, má dětem, dle společenských očekávání, nastat nástup do předškolních a vzdělávacích institucí. Argumenty proč je tento krok nanejvýš vhodný jsou působivé. Naše mozky a zkušenost jasně říká ANO. Nám doma se ale do toho jasného "ano" vkradl i nějaký ten pocit. Možná pocit vlastní úzkosti z dětství, když nás paní učitelka poprvé (a zdaleka ne naposled) nazvala tou šikovnou holčičkou, nebo tím zlobivým klukem.
Nebylo by bývalo vzniku úžasné alternativní Montessori školky a školy přímo u nás ve městě, přímo v dobu kdy naše starší dcera měla nastoupit do školky, bývali bychom zřejmě k domácí "škole" a společnému žití i mimo očekávání a zvyklosti dospěli dříve. Situace nám ale nabídla tuto zkušenost a myslím, že se i díky ní mohl vůbec ten převrat v mé mysli stát.
Když to vyprávění poněkud posunu (možná se k tomu někdy zase vrátím), naše Noemi je zapsaná školačka v první třídě ve škole s Montessori metodikou a projektovým vyučováním, s tím, že dva dny v týdnu chodí do školy a zbytek času trávíme doma. Zodpovědnost neseme za určitou část předmětů, i když samozřejmě doma děláme všechno, co je zrovna středem zájmu. Mladší Miriam je teď čerstvě odhlášená ze školky a tráví čas výhradně s námi.
Je to pro mě zatím téměř neobjevený terén. Snažíme se zorientovat v čase i prostoru. V povinnostech a radostech. Učíme se toho opravdu hodně a to především o nás samotných a od sebe navzájem.

Tenhle blog zakládám proto, že jsem sama moc inspirací na jednoduché činnosti a zajímavé nápady v rámci domácího vzdělávání nenašla - alespoň ne v češtině. Dalším důvodem je moje obliba v zápiscích a návratům k již udělanému. Nemám na sebe žádné spisovatelské nároky, spíše bych ráda vytvořila jakýsi "deník" činností a možná i různých zamyšlení.