Co nás baví I.

Poslední dobou nám konečně jde společně hrát deskovky. Miriam už má dost trpělivosti na to čekat až příjde na řadu a hrát podle pravidel. Naše oblíbená záležitost v tomto tématu jsou hry od ilustrátorky Lucky Ernestové. Zatím máme dva sety pro děti od 4 let. Veselé hry a Zvířátkové hry. Nejen, že je to zábavné, ale i poučné, rozvíjející slovní zásobu, matematické myšlení a vůbec komunikaci v rodině. Moje oblíbená je Pirátská honba za pokladem, kde při bojích s piráty řešíme kdo hodí víc a kdo míň a počítáme rozdíl a Opice, které jdou nakoupit banány a cestou rozšiřujeme slovní zásobu a povídáme si o sobě. Holky baví všechny. Takže doporučujeme!

Větší, menší, rovná se...

Tady je to asi jasné. Stačí vysvětlit podobu znamének a smysl této "hry".  V tom nám pomohly opět vyrobené kartičky a taky učebnice Hejného matematiky. Na kartičkách jsem na zadní stranu nakreslila daný počet puntíků pro kontorlu. Tím si ještě děti utvrzují znalost číslic.

Nebo třeba venku najdem šišky a pomocí klacíků vytvoříme znaménka.

Orientace v čase I.

Většinu našich činností vymýšlíme těměř až při té činnosti samotné. Když máte doma spoustu výtvarných potřeb ze školy a práce, je snadné něco vytáhnout a začít. Takže vodovky a anylinky na akvarelový papír, který se prostě neprosaje a neprodře. Tak když už máme tak velký formát, co namalovat roční období. No a pak už přicházejí nápady. Povídání o opakujících se svátcích, zvyklostech, přírodním dění (včetně otáčení se planety). A jak tedy jsou za sebou měsíce? Trénujeme psaní, hledáme barvy papírů, které se hodí k určitým ročním dobám. A kdy má kdo narozky? To je hodně důležité. Zjistili jsme, které měsíce jsou plné a které zase nikoho připsaného nemají. Brzy přidáme i kamarády.
Když na to tak Miriam koukala, jasně zhodnotila: "Táto, ty jsi tam na jaře sám. Tak to máš aspoň klid." :-)
Trvalo dva dny, než bylo hotovo a přiizolepováno na zeď.

...žijeme společně

Už jsem se zmínila, že nejvíc obohacující na učení doma je sebepoznání a poznání svých dětí? Žijeme společně. Máme čas si věci vyříkat a pochopit, že ne každý den je sluníčkově naladěný. Že je v pořádku mít potřebu odpočinku. Vzájemně se respektovat a zároveň nezešílet :). Občas nám to nejde. Občas jo. Ve výsledku mám radost po každém dni.. Je mi fajn z toho, že můžeme často ráno v klidu posnídat a můžu dětem nechat jejich tempo. Baví mě, že můžeme odjet na výlet, nebo strávit celý den venku. Nebaví mě, když nemáme náladu jedna na druhou a celý den to řešíme. A občas mě nebaví, když naladěny jsme, příjde Mára domů a nechtěně rozladí to, co neladil :)
To učení, to už je jen taková třešínka na dortu. To nás baví vždycky. Všechny!

plus, mínus, děleno, krát

Občas se stane, že děti zajímá něco, co máte v plánu jim ukázat až za nějakou dobu. Většinou, když se zeptám Noemky co chce dělat v matematice, přinese krabičku s kartami čísel a teček. Tak si to tak jednou třídí a narazí na znaménko "děleno". Ehm: "Mami? Co to je?" ... "To je znamínko pro dělení, to zatím umět nemusíš, ale... chceš to vysvětlit?" Takže, dostalo se i na krát, mínus a plus. Pěkně popořadě - pozpátku. Docela zábava. Když jsem po půlhodině chtěla vstát od koberečku, Noemka mě zadržela, že si chce hrát s číslama ještě chvilku.

Matematika

A já byla přesvědčena, že nebudu vědět co s tou matikou. Ale od čeho máme děti, však ony nám ukáží co chtějí a potřebují vědět. No říkám vám, pro domácí vzdělávání je fakt nápomocný mít děti. Kdybych se totiž sama znova začala nadšeně učit učivo prvního stupně, (tentokrát ráda, bez hodnocení, nucení a v souvislostech,) asi by to mnozí nepochopili. Nebo alespoň by to chápali ještě o kus méně než to, co předvádíme teď :-).
Tak s počítáním to máme tak. Potřebujem si umět spočítat peníze, dojet výtahem do správného patra, spravedlivě rozdělit sladkosti, dobře zvážit množství při vaření, umět číst hodiny, spočítat, "za kolik dní už pojedeme na ten výlet mami!"...zvládat rozdíly věků u kamarádů a rodičů a nebo si zahrát dobrou deskovku. Samozřejmě se nám ta matematika hodí pro spoustu jiných věcí, ale naše holky si zatím s tímto vystačí.
Děti tak nadšeně přicházejí na nové věci, že není nic divnýho, když se na počítání zaseknem i hodinu v kuse. A není nic divnýho, že je baví vyplňovat cvičení v učebnici, nebo přicházet na to k jakému číslu patří jaké množství a tak dále. Prostě to chtějí vědět.
Občas, když je krize (holky se vztekají či hádají) vyprávím příběh, kde v průběhu samy doplňují a řeší výpočty. Taková interaktivní slovně-úlohová pohádka.

(Občas používáme matematiku prof. Hejného a baví to šestiletou i čtyřletou.)

Dnes o planetách

I když Noemka chodí na projekt do školy, takže bychom se tím vlastně dle programu vůbec nemuseli zaobírat, ráda se tím zaobírá právě i doma. Prostě jí to baví a zajímá. Školní celoroční téma HISTORIE začalo velkým třeskem. Suneční soustava, vznik zeměkoule a života, pravěk... Zatím jsou v pravěku :-). K planetám jsme se dnes dostaly s Miri a Noemkou i doma. A jak to tak bývá, bylo to zcela náhodné. Prostě když už jim nešlo bavit se spolu, začala jsem projevovat vlastní nadšení při hňácání modelíny. A že prej sluníčko.. No tak jo. A co dál? A co takhle zkusit sluneční soustavu?

Modelínu doporučujeme pro velmi různorodé poznání. Má neomezené množství tvarů :-)

Nedivím se, že Noemku zajímá všechno co ve škole dělají. Kdybych se mohla účastnit jejich vyučování, chtěla bych taky vědět víc a víc. 

Montessori kurz - další krok k porozumění

Nedávno jsem si dopřála účast na Montessori kurzu s paní Štarkovou. Jinými slovy několik hodin intenzivního nadšení s osvícenou šiřitelkou porozumění dětem. Kolikrát jsem, v průběhu neskonale energického projevu, měla chuť se zvednout ze židle a paní Štarkovou obejmout se slovy nekonečných díků. (A to jsem si myslela, že tenhle úvodní kurz si jen tak odbydu, abych pak mohla na ty pokročilé, které se mi rozhodně budou hodit pro učení dětí doma. Haha!)

Ráda bych shrnula několik pro mě zásadních bodů, které jsem si s občasným pokyvováním hlavou a všeříkajícími povzdechy psala do notýsku. Myslím, že slyšet celý výklad a návaznost myšlenek určitě namotivuje člověka mnohem víc, než psané slovo, ale pro mě se těchto několik bodů stává novým patnácterem v komunikaci s dětmi.:

1. Aby dítě učení bavilo a mělo smysl, musí dobře vědět PROČ se "to" učí.

2. Dodržuj co slíbíš!

3. Dítě nám ukazuje senzitivní období tím, co samo od sebe dělá. Je na nás jeho rozvoj podpořit a nenutit dítěti něco, co odmítá.

4. Problémové dítě? Nevybitá, nezažitá energie a potenciál.

5. Nepřerušuj dítě v aktivitě násilně. Domluv se s ním - NEHROŤ!

6. Dítě napodobuje vše. Jako zrcadlo. (např. odbíhání od stolu :-) )

7. Neříkej dětem jak NE, ale ukazuj jak ANO!

8. Dělej věci tak, aby tě bavily a děti se pak přidají.

9. Spěch nemá pro děti logiku. Žijí přítomně.

10. Nemůžeme něco jen dogmaticky přijímat a vynechat z toho srdce. To by nás NEVEDLO správným směrem.

11. Při učení a práci jde o sebezkušenost. To také znamená, že dítě je! samo schopné zpětné vazby.

12. Když dělá dítě věci "naschvál", dává najevo potřebu pozornosti.

13. Pokud dítě moc opravujeme, zaniká tvorba endorfínů a dítě ztrácí o aktivitu zájem.

14. Rozlišuji pojmenování PRAVIDLO a DOHODA. Pokud jde o dohodu, musím ji domluvit se všemi zúčastněnými do podsledních detailů.

15. POMOZ MI, ABYCH TO DOKÁZAL SÁM. Neděláme dětem sluhy ani nadřízené.

Když to shrnu, doporučuju všem, kteří mají děti, nebo s nimi jsou v nějakém častém kontaktu, zajít na takový, nebo podobný kurz. Nebo jen tak vnímat a uvědomit si, že děti MAJÍ co říct ke svému vývoji a ke svým potřebám.
Samozřejmě mimo spoustu moudrých slov jsme se učili jak správné pracovat s Montessori pomůckami, které považuju za úžasný vynález. Hlavně co se týká matematického a geometrického myšlení. Většina z nás zúčastněných jsme jen úžasle civěly a posteskly si, že nám nikdo nic takového neukázal v našich školních letech. Protože kdyby ukázal, možná bychom věděly o čem ta matematika je. (obr. trinomická krychle)